Může se to zdát jako protimluv, ale v onom náročném, útočném a sekularizovaném dvacátém století křesťanský život rozkvetl. Vykvetl v náročných situacích. Vykvetl, když se pod vlivem blahobytu zdálo, že se obejdeme bez víry. Toto století, krásné i strašné, zažilo velkou potřebu evangelia a lásky. Jak tento rozkvět nastal? Často v chudobě a v různých bolestných situacích. Zazářil svátostný a duchovní rozměr církve. (…) Ve světě, který „opustil Boha“, rozkvetl charizmatický rozměr života církve představovaný hnutími a novými komunitami. (…)
Jistě, každý růst nového subjektu v rodině způsobuje těžkosti a napětí, ale (…) toto charizmatické období umožnilo bohatší a komplexnější rozvoj církve, rozšíření její rodiny a tedy větší vzájemnou výměnu lásky. (…) Církev se vydává solidárně na cesty světa, který Boha zdánlivě opustil. Běžní křesťané, zakořenění v apoštolském charizmatu, vstupují do každodenního života světa skrze slovo, svědectví a jednání.
Andrea Riccardi
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.