Představa perichoretické Trojice, prožívané na úrovni mezilidských vztahů, je plodným pramenem nového teologického myšlení, spirituality více proniknuté duchem společenství, pastorace lépe odpovídající různým osobním potřebám, hlásání více otevřeného dialogu se všemi. V této optice a v takovémto jednání je přítomnost i budoucnost církve a již teď se stává inspirací pro nové modely společenského a ekonomického života. (…)
Církev třetího tisíciletí má rozvinout veškerý přínos těchto intuicí a nechat je proniknout do veškerého svého bytí i jednání. (…)
V církvi, stejně jako v Trojici, její odstředivá síla závisí na síle dostředivé, její schopnost být epifanií závisí na pevnosti jejího společenství. Pokud má být obrácena navenek, být misijní a evangelizující, musí ve svém životě nést, jako církev v okamžiku seslání Ducha Svatého, znamení jednoty, trojičního společenství.
Jesús Castellano Cervera
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.