Čím víc je třeba, aby církev měla formu instituce s hierarchickým uspořádáním, tím víc je třeba ji chápat a prožívat jako trojiční společenství. (…)
Církev je onen počátek nového lidstva, který (…) žije jedinou láskou v nové vzájemnosti, jež se rodí z odpuštění a ze schopnosti brát vážně osobní lásku vůči každé lidské bytosti, dokonce i vůči nepříteli (srov. Mt 5, 43). Zde je již naznačen jistý druh trojiční vztahovosti. Žít ve vzájemném smíření, opouštět předsudky vůči druhým, odkládat svoje osobní starosti a věnovat se jak blízkým, tak i vzdáleným: v tom je zásadní kvalitativní novost trojiční komunikace. Právě kvůli tom církev existuje. (…)
Církev je místem, v němž působí Bůh, abychom byli jedním v jeho jménu a abychom žili společně takovým způsobem, aby zde byla přítomna skutečnost trojičního Boha a Pán přítomný mezi námi mohl začlenit náš život do života Boha.
Klaus Hemmerle
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.