Svým utrpením na kříži a svým výkřikem opuštěnosti Ježíš sjednotil lidi s Bohem a mezi sebou. Právě tam na sebe vzal každý hřích, každou bolest a nejednotu, a tam je překonal. (…) Navzdory nezměrné odloučenosti od Otce, kterou v té chvíli pociťoval, řekl: “Do tvých rukou odevzdávám svého ducha.” (…)
Podobně i my, kdykoliv se ocitneme tváří v tvář bolesti, která připomíná tu jeho, nemůžeme se zastavit, zůstat tam v šoku, ale máme jít s láskou dál. (…)
Nejprve je třeba sestoupit do hlubin srdce a říci Ježíši opuštěnému: “Ty jsi můj jediný poklad.” Pak se pustíme do toho, co po nás Bůh v dané chvíli chce, jako například milovat bratry, kteří jsou kolem nás. (…)
Je jisté, že se nemůžeme uzavřít do sebe, do svých osobních bolestí. Všechny bolesti světa jsou naše, protože jsme křesťané, následovníci Krista.
Chiara Lubichová
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.