Uviděl jsem nová nebesa a novou zemi - dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od…

V Kristově církvi přebývá Duch svatý zároveň jako Duch objektivní i subjektivní: jako instituce, norma nebo disciplína, a jako inspirace, láskyplná poslušnost Otci či duch synovství. Tyto dva aspekty jsou jeden od druhého neoddělitelné, protože se…

Posledním cílem je „jednota“, bylo by též možné říci „trinitarizace“ veškeré skutečnosti. Tím, čím je Bůh jakožto Bůh trinitární, tím se můžeme a máme stát i my, tedy „jednotou společenství“, jednotou z mnohosti, mnohostí v jednotě. Kdybychom chtěli…

Čím víc je třeba, aby církev měla formu instituce s hierarchickým uspořádáním, tím víc je třeba ji chápat a prožívat jako trojiční společenství. (…) Církev je onen počátek nového lidstva, který (…) žije jedinou láskou v nové vzájemnosti, jež se rodí…

Představa perichoretické Trojice, prožívané na úrovni mezilidských vztahů, je plodným pramenem nového teologického myšlení, spirituality více proniknuté duchem společenství, pastorace lépe odpovídající různým osobním potřebám, hlásání více…

Různost charizmat, úřadů a služeb umožňuje každodenní život společenství, v němž jsou dary Ducha postaveny do služby druhých, aby docházelo k všestranné výměně lásky (srov. 1 Kor 12, 4-12). Každý pokřtěný je nositelem darů, které má rozvíjet v…

“Vášnivá láska k církvi”, o níž jednou mluvil papež Pavel VI., vládne v srdcích opravdových křesťanů. Musí se ovšem přenést z roviny pocitů na rovinu skutků (…). To, co křesťanství vyučuje v oblasti vztahů mezi jednotlivci (milovat, vzájemně se…

Rád se obracím ke kněžím (…) zvláště je zvu, aby uvítali nové jaro, které Duch v dnešní církvi přináší, v neposlední řadě i skrze církevní hnutí a nová společenství. (…) V tomto směru se jako aktuální ukazují tvrzení dekretu Presbyterorum ordinis:…

Může se to zdát jako protimluv, ale v onom náročném, útočném a sekularizovaném dvacátém století křesťanský život rozkvetl. Vykvetl v náročných situacích. Vykvetl, když se pod vlivem blahobytu zdálo, že se obejdeme bez víry. Toto století, krásné i…

Církev je obrovská zahrada, v níž voní záhony květin převzácných i obyčejných, velmi bohatých i úplně prostých. Máme řádové rodiny, máme řeholní řády, máme hnutí, jež mají dvojí poslání: mají v době, ve které žijí, obnovit život prvních křesťanských…