“Vášnivá láska k církvi”, o níž jednou mluvil papež Pavel VI., vládne v srdcích opravdových křesťanů. Musí se ovšem přenést z roviny pocitů na rovinu skutků (…).
To, co křesťanství vyučuje v oblasti vztahů mezi jednotlivci (milovat, vzájemně se poznávat, sjednocovat se s druhými až tak, že se budeme schopni vzájemně obohacovat dary, kterými nás Bůh obdařil), je třeba reálně přenést na rovinu společenskou, abychom poznávali, podporovali a měli rádi i ostatní církevní hnutí a díla a rozvinuli tak mezi všemi vzájemné společenství duchovních dober.
Z toho se pak může zrodit spolupráce podpořená vůlí i srdcem. Tak budeme skutečně sloužit církvi, kterou milujeme.
Kdybychom však tak neučinili, naše “vášnivá láska k církvi” by byla pouhou rétorikou, a stali bychom se uzavřenými a izolovanými. Naše láska k papeži by se navíc zredukovala na pomíjivé nadšení a povrchní sentimentalitu, neboť bychom s ním nesdíleli jeho lásku: život celé Boží církve.
Chiara Lubichová
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.