Jeden je tedy vyvolený Boží lid (…); společná je milost synovství, společné je povolání k dokonalosti, jedna spása, jedna naděje a nerozdělená láska. Není tedy v Kristu a v církvi žádná nerovnost (…).
Ačkoli někteří jsou z Kristovy vůle ustanoveni pro jiné jako učitelé, rozdělovatelé tajemství a pastýři, přece je mezi všemi opravdová rovnost v důstojnosti a v činnosti společné všem věřícím při budování Kristova těla. (…)
A tak v rozmanitosti vydávají všichni svědectví o podivuhodné jednotě v Kristově těle (…), aby všichni plnili nové přikázání lásky. O tom praví krásně sv. Augustin: „Když mě naplňuje obavou, že jsem pro vás, utěšuje mě, že jsem s vámi. Pro vás jsem totiž biskup, s vámi jsem křesťan. První vyjadřuje úřad, druhé milost; první připomíná nebezpečí, druhé spásu.“
Druhý vatikánský koncil
(Lumen gentium 32)
děkuji:) Kéž by to tak fungovalo i v běžném životě kněží..kéž by si toto připomínali..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.