Během cesty na sever Vietnamu, jsem byl třikrát připoután k nekatolíkovi, členovi parlamentu, který byl znám jako buddhistický fundamentalista. Blízkost našeho osudu se vryla do jeho srdce (…), stali jsme se přáteli.
Na lodi jsem měl možnost hovořit s nejrůznějšími osobami: s ministry, s poslanci, s vysokými vojenskými, společenskými i církevními autoritami (…).
V táboře jsem pak byl zvolen ekonomem, abych sloužil všem. Abych nosil jídlo, obstarával teplou vodu, nosil na zádech uhlí na noční topení, neboť mě ostatní vnímali jako důvěryhodného člověka.
Ježíš, ukřižovaný za hradbami Jeruzaléma, mi na odchodu ze Saigonu dal pochopit, že si musím osvojit novou formu evangelizace. Už ne jako biskup nějaké diecéze, ale extra muros, jako misionář ad extra… V temnotě víry, ve službě a v pokoření světlo naděje změnilo můj pohled: tato loď či toto vězení se staly mou nejkrásnější katedrálou.
Kard. François-Xavier Van Thuan
pěkné!
No Pavle, děkuji. Zrovinka něco takového jsem teď potřebovala slyšet :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.